Lesk a bída jazykových škol

Každý, kdo občas cestuje metrem, si nemůže nevšimnout nesčetných reklam na různé školy, které slibují zlepšení našich dovedností v oblasti cizích jazyků. Jedni lákají na kluka se šíleným účesem, jiní se nás snaží přesvědčit, že k ovládnutí dané řeči nestačí pouze tančit národní tanec nebo jíst místní specialitu. Podívejme se na ně tedy blíže z různých stran.

Ať se ministerstvo školství snaží sebevíc, výuka cizích jazyků je na našich školách v porovnání se zahraničím zoufalá. Není tedy divu, že v Praze během několika let vyrostlo ,,jazykovek“ jako hub po dešti. Lidé se na ně obracejí nejen s úmyslem se v daném jazyce zlepšit pro svůj dobrý pocit, ale stále častěji potřebují různé rekvalifikace do zaměstnání. Mluvím o různých mezinárodních zkouškách, na které téměř všechny jazykové školy pořádají přípravné kurzy. Škála jazyků, které lze studovat je skutečně velká - od angličtiny, přes italštinu a čínštinu až k finštině či hebrejštině. Poslední jmenované jsou spíše pro nadšence, ale i s těmi se zde počítá. Ať už jste student, pracující nebo důchodce, jazykové školy se vám přizpůsobí i časově, protože vyučování probíhají většinou na více místech a v různý čas.

Samotný styl výuky je zde nesrovnatelný s tím, jak probíhá na většině základních či středních škol. Ve třídě je maximálně 12 studentů, takže lektor má dost času se vám věnovat individuálně v případě, že látku nechápete dost jasně. Docházka je na vás – pokud jste notorický opozdilec a záškolák, jste tím sami proti sobě. Studenti se zde učí ve svém volném čase a většinou za vlastní peníze, což se podepisuje na jejich přístupu ke vzdělání. Každý pracuje, jak uzná za vhodné. Lektor nikoho nefavorizuje ani neshazuje, pouze navádí či vysvětluje. Není to samozřejmě všude stejné, neboť každá škola má své postupy.

Odvrácenou stranou je pro většinu lidí cena školného. Vzhledem k tomu, že si školy pronajímají učebny v blízkosti centra Prahy a platí bezpočet českých i zahraničních lektorů, kurzy nemohou být laciné. Ceny se liší podle jejich typů a délek. Nejlevnější bývá obyčejná konverzace, nejdražší již zmíněné přípravné kurzy na mezinárodní zkoušky. Mnoho zájemců se také obává, že jim kurz bude k ničemu a oni zbytečně vyhodí několik tisícovek za nulový pokrok. Tomuto problému se některé jazykové školy snaží předcházet možností navštívit tzv. ,,zkušební hodiny“.

Je tedy na každém z nás, jak moc chceme do našeho vzdělání investovat. Za sebe můžu říct, že jsem půl roku navštěvovala přípravný kurz a nelituji toho. Nejen, že mi to při skládání zkoušky dodalo odvahu, ale získala jsem i nové znalosti, což beru jako příjemný bonus. Neříkám, že z vás jazyková škola udělá po pár hodinách lingvistu, ale tančení flamenga a pojídaní foie gras také ne.