Aktuality

Jsou ještě mezi námi

Nebývá to tak často, čtyřikrát, pětkrát do roka, kdy se Pražané mohou v okolí stanice metra Hradčanská setkat s větší koncentrací mužů, kteří už překročili devátý křížek života. Bývají oblečeni ve vojenském, jejich krok už dávno ztratil na bývalé říznosti, ale mají na uniformách připjaté své řády a vyznamenání.

Míří o dvě ulice dál k objektu Ministerstva obrany ČR. Slavnostní setkání jsou pořádána k výročím nejslavnějších bitev československé zahraniční armády za druhé světové války – Dukla, Dunkerque, Tobruk... Oslavy, které se konají v hlavním sále Ministerstva obrany v Praze 6 – Na Valech, nemají, kromě odbojářských periodik, takřka žádnou publicitu, a proto o nich lidé mnohdy ani nevědí. Že ještě mezi námi žije několik desítek hrdinů, přímých účastníků vzdálených bojů, je překvapí. Lze bez nadsázky říci, že právě jim vděčíme za svobodu, demokracii, život…

Zatím poslední z těchto setkání pořádaných Československou obcí legionářskou ve spolupráci s Ministerstvem obrany se konalo 17. února. Bylo k 69. výročí bitvy u Sokolova na Ukrajině (8. 3. 1943), prvního bojového vystoupení čs. zahr. armády na východě, a 67. výročí bitvy u Jasla (Polsko) v lednu 1945, operace, která byla největším válečným nasazením československých dělostřelců v dějinách.

Zatímco u Sokolova to byl první bojový křest, po náročném výcviku, legendárním několikadenním pochodu v krutých mrazech do bitevního postavení, a pak řež proti několikanásobné přesile nacistických vojáků s nedostatečnou výzbrojí, u Jasla to byla mohutná operace, která měla pomoci uvolnit spojencům. Ti čelili nacistické ofenzívě v Ardenách. Obojí se slavně zapsalo do našich dějin a je škoda, že se na ony události zapomíná.

Na slavnostním setkání promluvil 1. místopředseda Senátu PČR Přemysl Sobotka, ředitelka odboru MO péče o válečné veterány Yveta Hlásecká, zástupce náčelníka generálního štábu AČR genmjr. František Malenínský, člen předsednictva Slovenského svazu protifašistických bojovníků Juraj Drotár. Za Českou obec Sokolskou hovořila Dr. Květoslava Volková a za Český svaz bojovníků za svobodu jeho místopředseda plk. v. v. Pavel Vranský, účastník bojů u Tobruku a v řadách 311. čs. bombardovací perutě ve Velké Británii. „Spolubojovníci, kamarádi“, pozdravil přítomné veterány druhé světové války, a zaznělo v tom pozdravu vše, přátelství a jednota odboje, cíl, za který bojovali na mnoha místech zeměkoule. Byl pro všechny stejný, osvobodit Československo z nacistického zla.

K. Volková k tomu dodala: „dnešní mladá generace si vůbec neumí představit, jak těžká byla cesta, kterou jste museli v boji urazit, zvláště vy, vojáci východní fronty, jste bojovali v nelehkých podmínkách, politických, společenských a klimatických. Nasazovali jste to nejcennější, co člověk má, svůj život. Mnozí z Vás byli i členy Sokola. Není bez zajímavosti, že mezi těmi, kteří s vámi nejen bojovali, ale i cvičili a propagovali Sokolské ideály, byli i Hrdinové SSSR Otakar Jaroš, Antonín Sochor, Richard Tesařík a Josef Buršík.“ Následně přítomné pozvala na akce pořádané k 150. výročí Sokola, které vyvrcholí Všesokolským sletem.

Účastníků bitvy u Sokolova dorazilo jen pět (žije jich šestnáct), mezi nimi i nejstarší MUDr. Gustav Singer, kterému v únoru bylo 98 let, Antonínu Bukovému a brig. gen. v. v. Alexandru Beerovi bylo 95, i Vasil Hajdur a Michal Demjan překročili devadesátku. Na to, čím vším si tito muži v životě prošli, jsou stále plni elánu a radosti ze života, radosti, že se setkali a mají nač vzpomínat, i když to často nejsou vzpomínky radostné. Vasil Hajdur se vrátil v čase o sedmdesát let zpět. Jako Podkarpatský Rusín byl po nedovoleném přechodu hranic zatčen a odsouzen na nucené práce do Gulagu. Když byl propuštěn, aby se mohl zapojit do odboje přihlášením se do tvořící se východní jednotky čs. zahr. armády v Buzuluku, nemohl věřit vlastním očím, když ho zastavili strážní se lvíčkem na vojenských čepicích. „Plakal jsem, když jsem viděl, že Československo existuje, že ještě nezahynulo.“ Kdo to dnes pochopí.
Historickým exkurzem završil oficiální část setkání pracovník Vojenského historického ústavu Dr. Jindřich Marek, autor několika knih o protinacistickém odboji za druhé světové války.

Následovalo odnesení státní vlajky čestnou jednotkou a pak už neformální setkání v předsálí, přátelské stisky rukou a vzpomínky…