Film

16. červenec 2012

Karlovarským filmový festival očima studenta

Filmový festival Karlovy VaryKarlovy Vary opustil poslední filmový fanoušek, hvězdné delegace spěchají na další společenskou událost, a tak nezbývá než se za festivalovým maratónem pouze ohlédnout. A jaký že letošní, již 47. ročník, vlastně byl? Nahlédněme na něj z pohledu obyčejného „batůžkáře“, který kvůli filmům neváhá čekat hodiny před kinosálem.

Právě takhle totiž tráví čas většina opravdových festivalových příznivců, kteří celému festivalu dodávají jeho výjimečnost a kouzlo.

O páté hodině ranní mě nepříjemným zvoněním budí budík a ačkoliv je mé tělo vše, jen ne odpočaté, odpustí si veškeré protesty a opouští postel. Po půl hodině zmateného pobíhání po bytě posbírám všechnu bagáž a spěchám na metro. Vím, že mám času nazbyt, ale po loňské zkušenosti, kdy mi autobus jaksi ujel jsem si raději nechala časovou rezervu. To se po deseti minutách čekání na metro ukazuje jako správná volba, neboť anonymní hlas v rozhlase hlásí, že má metro výluku, a tak cesta místo plánovaných 15minut nakonec zabírá půl hodiny.

Na nástupišti už čekají tři mé kamarádky, a tak za vzrušivého povídání na téma Vary nasedáme na palubu žlutého autobusu. Dvě hodiny cesty tak utečou jako voda, což se přesně stalo a my se za pár chvil ocitáme v onom, v tomto čase přímo magickém městě Karlovy Vary.

Všude pochodují lidé s oranžovými festival pasy na krku a spěchají na projekce do různých městských kinosálů. I přes neochvějnou touhu připojit se k nim však musíme sehnat ubytování. Během filmového festivalu se nabízí hned několik možností kde a jak se ubytovat, záleží vlastně jen na tom jakou částku jste za něj ochotni obětovat. Co se týká většiny studentů anebo lidí, kteří se spokojí se skromnějším přespáním, tak ti jsou obvykle roztroušeni po základní škole, která se během festivalu stává hostelem, kde se ve vyklizených třídách vyspíte ve spacáku na karimatce. Velkou výhodou tohoto ubytování je cena, která se v minulých letech pohybovala kolem 100 korun za noc, možnost úschovy věcí a také fakt, že jste v úplném centru města. V letošním roce se ale škola podrobila rekonstrukci, a s ní tato možnost ubytování padla. Další variantou je stanové městečko, které má ale jeden zásadní problém a to počasí, které se zkrátka a jednoduše nedá ovlivnit, a tak nezbývá než doufat, že nepřijde potopa. My jsme si letos zvolily třetí možnost a to Dům dětí a mládeže, neboli Festival Hotel.

Po usilovném hledání správné městské autobusové linky konečně sedíme a jsme na cestě s úmyslem se ubytovat. V autobuse se nás ujímá velmi sympatická starší paní, od které obdržíme jízdní řád speciální festivalové linky a také nám dokonce ukazuje zkratku vedoucí až k hotelu Thermal. Nabyty dojmem, že jsou ve Varech dobří lidé přicházíme na recepci Festival hotelu, kde nás této iluze velice rychle zbaví dvě pani recepční. Silně nepříjemným tónem nás informují o všech pravidlech, vystaví nám průkazky a se spoustou dalších poznámek nám konečně předají náš vytoužený klíč. (I když vytoužený byl jen do doby než jsme otevřely dveře pokoje.)

Po krátké debatě na téma recepční, přehnaná cena ubytování a tak podobně vyrážíme do centra dění koupit festival pasy a vyrazit na filmy. Po zakoupení pasu se dovídáme, že na dnešní den jsou téměř všechny filmy vyprodané, a tak získáváme lístky pouze na jeden film s tím, že na ty ostatní si vyčkáme ve speciální frontě sloužící právě na festival pasy. Na ně se lze do kinosálu dostat podle počtu uvolňovaných lístků. Za dnešní den jsme nakonec zhlédly filmy dva a to americký snímek Pro Ellen a řecký očekávaný debut Chlapec pojídající ptačí zob. Mírně psychicky rozladěny opouštíme kino a ve večer trávíme v centru dění. Následující den nás čekají hned tři snímky a to Přijít o rozum, Láska, jenž získala Zlatou palmu a očekávaná komedie Bez kalhot. Kdybych měla jeden z nich doporučit byl by to snímek Přijít o rozum. Ačkoliv jsou všechny zmiňované filmy kromě Bez kalhot velmi emotivní, tento mě zasáhl opravdu nejvíce a po skončení titulků jsem ještě dlouho hledala slova.

Druhý a zároveň poslední festivalový večer zakončujeme opět ve městě a ráno pak vyklízíme pokoje a i s bagáží vyrážíme hledat azyl do města. V sedm hodin odjíždíme zpět domů do Prahy a během cesty si neodpustíme poznámku, že se těšíme na další festivalový ročník. Přiznávám, že mě po mé, již třetí návštěvě festivalu, k němu netáhne už jen láska, ale přímo posedlost.

Foto: Film Servis Festival Karlovy Vary

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Kam zajít dál?

  • 10.Mezinárodní festival outdoorových filmů

    Příznivci adrenalinových, dobrodružných, ale také cestopisných filmů by se měli mít na pozoru, neboť právě v těchto dnech probíhá 10. Mezinárodní festival outdoorových filmů. To, jaké filmy na něm...

  • Adrenalinová jízda Na divoké vlně

    Premiéra nového filmu Na divoké vlně (Chasing Mavericks) dorazí na plátna kin již 22. listopadu.  Životní příběh talentovaného surfaře Jaya Moriartyho nikoho nenechá v klidu. V hlavní roli se můžete...

  • Atlas mraků: V mnoha ohledech výjimečný film

    Jeden z nejočekávanějších filmů tohoto roku; obsazený hereckými hvězdami, z režisérské dílny trojice kultovních filmařů – Toma Tykwera a sourozenců Andyho a Lany Wachowských, podle knižního...

  • Bloudění Tima Burtona v Temných stínech

    Když 10. května 2012 vstupoval do kin nový počin režiséra Tima Burtona a jeho klasického tandemu spolupracovníků, většina fanoušků zřejmě očekávala další skvělou show navazující na tradici...

Mezi námi

top